Novinka - Informace pro pacienty - Coronavirus | 29.4.2020

Méně je více i v době pandemie Neočekávaná situace nás zaskočila všechny, ale myslím, že na sebe můžeme být pyšní, jak to jako národ zatím dobře zvládáme, dokonce s vtipem a nadhledem. Teď nás čeká další fáze průchodu infekce naší populací. Dosud jsme byli přísnými omezeními chráněni všichni. Doplácela na to ekonomika od rodinné až po celostátní, školní vzdělávání, mnohdy bohužel i zdravotní péče v některých „nekoronavirových“ případech. Nyní se opatření rozvolní a vnímám kolem sebe všeobecné očekávání, často obavy, co bude dál. I když se na uvolnění všichni těšíme, rizikové skupiny lidí, kteří by právě neměli onemocnět, budou mít situaci o to těžší a ochránit je bude složitější. Pokusím se shrnout zásadní informace k tomu, co každý z nás může udělat pro sebe a své okolí v období pandemie viru SARS-Cov2. Mám zkušenost, že nejlépe se rozhoduje a nejzodpovědněji se chová člověk poučený, který doporučení dodržuje proto, že jim rozumí a ví, co a proč dělá nebo nedělá. A také že s protivníkem bojujeme tím lépe, čím více jej známe. Pokud jsou ale doporučení příliš komplikovaná, nikdo je nedodržuje. Proto méně je skoro vždycky více. Podrobné a strukturované informace jsou na stránkách https://koronavirus.mzcr.cz/. Toto pojednání je mírně doplňuje, některá holá fakta vysvětluje (pro zvídavé) a stručně vypichuje to nejdůležitější. Něco o viru: • Virus se nejčastěji šíří kapénkami vydechovaného vzduchu a dalšími sekrety a do těla vstupuje sliznicemi (zejména dýchacích cest a dutiny ústní), očními spojivkami, poraněním kůže... • Virus se neumí množit mimo živý organismus, ale dokáže na neživých površích dlouhodobě čekat na další živý organismus = hostitele, který mu umožní se množit a šířit dál. • Na kontaminovaných předmětech vydrží i několik dnů. Ke kontaminaci dochází nejen dotykem, ale i ze vzduchu, který vydechují lidé v místnosti - infekčními kapénkami z dýchacích cest nakaženého. Čím více lidí, tím větší koncentrace viru v prostoru. • Virus se potom rychle množí v buňkách hostitele. Když je buňka „napěchována“ novými viry zahyne a obrovské množství se jich uvolní a šíří dál – jednak do dalších buněk nemocného, ale také do jeho okolí (kapénkami vydechovaného vzduchu, slinami, hlenem, močí, stolicí, krví). Průběh a závažnost infekce závisí mimo jiné i na infekční dávce – tedy na počtu virových tělísek, která se do těla dostanou. Čím je větší infekční dávka, tím nastane bouřlivější boj napadeného s „vetřelcem“. A průběh a výsledek tohoto boje dává potom podobu různého klinického obrazu nemoci u jednotlivých nakažených lidí. Něco o naší imunitě: Po kontaktu s virem začne náš imunitní systém reagovat – zapojí několik systémů rozpoznávání a obrany (specializované buňky, tvorbu protilátek a dalších působků). Jeden ze způsobů imunitní obrany organismu je ten, že zabíjí vlastní buňky napadené virem dřív, než se v nich virus stihne pomnožit. Současně s tím vytváří obranné látky a vyškolené buňky, které do budoucna zabrání viru vůbec do buněk vstoupit. Ale v té první fázi infekce je likvidace napadené tkáně tou nejefektivnější obranou. Průběh onemocnění se u každého člověka odvíjí od určité rovnováhy toho, jaká je infekční dávka nemoci a jak je imunitní systém hostitele „naladěn“. Nejhorší průběh mají asi 2 extrémy: • Příliš slabá imunita - tzv. vrozené imunodeficience nebo získané oslabení imunity – nádorovým onemocněním, závažným poškozením imunitně důležité tkáně nebo nutnou léčbou, která imunitu oslabuje. V těchto případech virus často imunitu přemůže a vyhrává. • Stavy s nadměrně zvýšenou, aktivovanou imunitou, tedy autoimunitní onemocnění nebo stavy jakéhokoliv chronického zánětu nebo tzv. prozánětlivé stavy. Sem překvapivě patří např. závažnější obezita, ateroskleróza, cukrovka, alergie a mnohé jiné. V těchto případech je imunita sice silná, ale špatně zaměřená a hlavně nevyvážená. Výsledkem je, že i relativně malá infekční dávka viru vyvolá tak bouřlivou zánětlivou reakci (přestřelující), která likviduje nejen samotný virus, ale současně závažně poškozuje i vlastní tkáně a orgány – např. plíce, ledviny a další orgány a dojde až k tzv. multiorgánovému selhání. Nadměrná imunitní reakce hostitele poškozuje víc, než samotný virus. V ideálním případě si organismus jinak zdravý a s dobře „vyladěnou“ imunitou začne po „malé“ infekční dávce viru tvořit správnou obrannou reakci, při které virus sice likviduje a značně omezuje jeho množení a šíření, ale vlastní tkáně a orgány hostitele nejsou závažně poškozovány. Takový člověk prodělá onemocnění s mírným průběhem nebo dokonce úplně bez příznaků (tzv. asymptomatický průběh). Po určité době přestane virus vylučovat a má vytvořenou takovou obranyschopnost, že by ho už virus neměl napadnout a množit se v jeho buňkách = je proti viru imunní. Jen se ještě zatím neví, jak dlouhodobá ta ochrana bude. A až bude mít takovouto imunitu vytvořenou minimálně 60 nebo lépe 80% naší populace, potom konečně nad virem zvítězíme. Nebude už mít takovou sílu a dostatek vnímavé populace, na které by se mohl množit a šířit. A tomu říkáme kolektivní imunita. Před virem budou potom chráněni i ti, kteří se s ním zatím nesetkali. Jedině tak ochráníme ty nejrizikovější z našich bližních. A jak je to tedy z pohledu většiny a jednotlivců? Nikdo z nás dopředu neví, jakou infekční dávkou bude při kontaktu s virem „zasažen“ a jak je momentálně jeho imunita „vyladěná“. Imunitní systém je velmi proměnlivý a dynamický a v každém okamžiku na něj působí celá řada vlivů, které výslednou reaktivitu proměňují. Proto nemá smysl se stresovat různými katastrofickými scénáři, ale ani mávat rukou nad užitečnými opatřeními. V ideálním případě bychom se měli setkávat s malou infekční dávkou viru (to platí pro všechny) a ty, o kterých můžeme předpokládat, že budou rizikovější z hlediska průběhu nemoci zvýšeně chránit – viz. výše uvedené rizikové stavy. Je to úkol a zodpovědnost nás všech, jednotlivec si sám může pomoci jen do určité míry. Není ale důvod, aby rizikoví pacienti žili v neustálém strachu z nákazy. Pokud pečlivě dodržují doporučený léčebný režim a chronická nemoc je tzv. pod kontrolou, nemusí být jejich riziko větší než u tzv. zdravých. Samozřejmě je rozumné nenavštěvovat veřejné prostory zbytečně a pečlivě dodržovat obecná doporučení. Ale imunitu příznivě ovlivňuje i vyvážená psychika. Strach a stres ničemu nepomáhá, ale opatrnost je prospěšná. Co je důležité v době rozvolňování protiepidemických opatření? Snižovat infekční dávku viru, kterou může být kdokoliv zasažen. V tom je nejdůležitější nadále nosit zakrytá ÚSTA A NOS, na ústenku si nesahat, nenechat ji nikde volně položenou a po každé manipulaci s ústenkou si znovu dobře umýt RUCE. Dodržovat ODSTUPY mezi lidmi a celkově menší koncentraci osob, zejména v uzavřených prostorách. A často nebo nejlépe trvale VĚTRAT. Je to ohleduplné k těm, kteří v těch prostorách musí být celou pracovní dobu – prodavačky, řidiči, personál na poštách, úřadech, ve zdravotnických zařízeních… Důkladně a často si mýt mýdlem a dezinfikovat ruce, popř. používat jednorázové rukavice. Místa opakovaného dotyku mnoha lidmi opakovaně dezinfikovat – kliky, madla, vypínače, knoflíky ve výtahu, klávesnice (i ty pro zadání PIN při platbě kartou), telefonní sluchátka, dopravní prostředky… To je zase spíše úkol pro zaměstnance, ale třeba ve výtahu v paneláku se toho může ujmout kdokoliv. Příznivými důsledky koronaviru by tak mohlo být, že budeme mít naše veřejná prostranství, hromadnou dopravu a vůbec všechny povrchy tak čisté, jak jsme nikdy neměli a budeme k sobě ohleduplní a slušní. Zvládneme to jenom spolu, ne každý sám. MUDr. Jana Tučková
 
 

Copyright © 2011 alergologie-brno.cz